Slunce vstupuje do znamení Vah
ve 21:22 hod. letního času
Prvnímu stupni Vah přísluší Sabiánský symbol „Ve sbírce dokonalých exemplářů mnoha biologických forem vystavuje svá nádherná křídla motýl s tělem protknutým špendlíkem“. Vypovídá o nesmrtelnosti archetypu a jeho odrazu v dokonalém, zasvěceném životě, o procesu proměny housenky v motýla, o cestě k dokonalosti skrze oběť přišpendlením.
V Mayském orákulu je dnešním symbolem Caban (čteno ka ban) – zemská síla a galaktický řád, proměnlivá rezonance se světem, léčení krystalem, bílý lev, velryba.
Čtveřici vrcholů, které vytyčují předěly mezi jednotlivými ročními obdobími znali již naši dávní předkové, nemajíce žádnou apku či software. Byli v těsném spojení s přírodními rytmy a takové technologické hračičky by působily akorát jako rušičky (kdopak to ještě z mladé generace zná, smajlík). Ono se sice v tomto směru nic nezměnilo, ale přístup člověka k přirozenosti života se od těch dob změnil od základu.
Avšak vraťme se zpět ke čtveřici vrcholů:
22.března jarní rovnodennost + 3 měsíce = 22.června letní slunovrat + 3 měsíce = 22.září podzimní rovnodennost + 3 měsíce = 22.prosince zimní slunovrat
Z každého takového horoskopu, platného pro následujícího čtvrt roku lze vyčíst řadu zajímavostí. V tomto případě s platností do zimního slunovratu, který nastane 21.prosince.
V přechodovém okamžiku podzimní rovnodennosti se od nás Slunce odvrací, aby upřelo svoji pozornost k protinožcům, kde by si za normálních okolností mohli lidé užívat začínajícího léta.
Tento přechodový den je svátkem sklizně, u Keltů nazývaným Mabon. Podzimní nálada nás vrací víc do nitra, vybízí nás ohlédnout se, co jsme během letošního roku získali, o co jsme přišli nebo čeho jsme byli zproštěni, co je připraveno ke sklizni poté, co jsme na jaře zaseli novou sadbu.
V horoskopu překračujeme vstupem do znamení Vah demarkační čáru našeho niterného světa a potkáváme se s tím, který je mimo naši polovinu kopule. Vydáváme se za zkušenostmi s druhými lidmi, necháváme se potkávat situacemi, v nichž se vidíme jako v zrcadle.
Ne vždy je to pohled, který bychom si založili do deníčku, někdy bychom tu fotku nejraději vystřihli, ačkoli tím sebe sama nezměníme. Přichází čas k ohlédnutí za zkušenostmi, které jsme během tohoto roku nasbírali a oddělili od sebe ty, které jsou nám k užitku a ty, které můžeme nechat po proudu řeky odplout jako suché stéblo trávy.
Pokud na zádech neseme těžké břímě, ponechme ho na kraji řeky, ať tam zaroste mechem a splyne s ostatními kameny.
Nechme si dost času na takové rozjímání, v teple domova, v uspokojení, že máme střechu nad hlavou.
Příště se sejdeme 6.října, za prvního podzimního novoluní ve Vahách.
Máša Růžičková
