Včerejší aktuální příspěvek byl výčtem událostí ve vyšších sférách mezi planetami. Jak už to tak na planetárním Olympu bývá, střídá se tam období klidu a neshod, souladu a konfliktů, jako když se například Zeus zase neudrží, ohlídne se za nějakou sukní a hned je oheň na střeše bohů a jiskry od něj padají na naše hlavy.
Ano, sype se na nás něco shora, ať už tam sedí kdokoliv, na jakékoli úrovni. Je to tak po celé véky a po celé věky dostáváme příležitost v přechodových situacích projít se zdravou kůží transformačním obdobím, jako tomu bylo v minulém desetiletí a pokračuje i v současném.
Transformace znamená obrovský tlak k uvolnění, k vytvoření prázdného prostoru, nechat staré věci odejít, odplynout, roztavit do šému, získat místo pro novou náplň, nový smysl a způsob, jak jít dál na své cestě, najít jinou jamku pro svůj šém.
V uvolněném prostoru si můžeme položit otázku, jestli s sebou stále potřebujeme vláčet strach, uměle vyvolávaný prostředek k ovládání, spolehlivě účinný (s celou řadou vedlejších příznaků), kterým člověk dobrovolně sám sebe pomalu likviduje.
Už v tomto bodě můžeme přijmout sebe sama za majitele moci nad sebou, nad tím, pro jaký přístup se rozhodneme. V opačném případě rozšíříme narůstající řady např. pacientů s autoimunitním onemocněním, a s dalšími sebedestruktivními způsoby přístupu ke svému životu.
Vřele doporučuji velmi aktuální knihu z nakladatelství Malvern – Tanec s proměnami Země Průvodce výzvami 21.století, autor Marko Pogačnik.
Máša Růžičková
