Kalendář

Únor 2014
Po Út St Čt So Ne
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
2425262728  

Kontakt

foto

Máša Růžičková
info@astroinspirace.cz

Archiv

  • 15Úno

    v 0:53 hodin středoevropského času, na 26°13´ Lva

    Tomuto stupni Lva přísluší sabiánský symbol „Záblesk svítání na východní obloze“ s podvysvětlením „Vzrušující nové možnosti na prahu nového cyklu.“
    Klíčové slovo: OSVÍCENÍ

    V Mayském orákulu je dnešním symbolem IMIX (čteno imíš) – červený drak, ze všech dvaceti symbolů první v pořadí. Je to primární vědomí, základní instinkt k přežití, Velká matka, božská výživa a podpora.

    Nejprve bych vás ráda informovala o jarních planetárních konstelacích, konajících se v sobotu a v neděli 26. a 27. dubna 2014 v Angel´s Studiu, Wenzigova 5, Praha 2. Zaujala – li vás moje nabídka, zajistěte si, prosím, svoji účast včas (přes kontakt), jelikož počet účastníků je omezen tak, aby si každý, kdo bude mít zájem, mohl postavit svoji osobní konstelaci. Více na planetární konstelace.

    Dnešní úplňková Luna ve znamení Lva stojí přímo proti Slunci ve Vodnáři. Tato ústřední dvojice má silnou vazbu na Saturna – nelehké loučení, strach a obavy o budoucnost, poznání a přijetí faktu definitivy a omezení lhůty trvanlivosti naší fyzické schránky.

    Téma omezenosti, vymezení, ohraničování, kterým si zužujeme množství způsobů řešení určité životní situace na každém dalším kroku, ať kvůli rigiditě nebo strachu a nedostatku odvahy.

    V této konstelaci mne napadlo uvést následující řádky z moudré útlé knížky Prorok, jejímž autorem je Kahlil Gibran.

    Prorok se na začátku příběhu chystá na plavbu lodí, jež ho má odvézt zpátky na jeho ostrov zrození. V závěru se loučí s městem Orfales, k jehož obyvatelům ve své moudrosti kapitolu po kapitole promlouval.

    Na konci říká:
    …nejste uzavřeni ve svých tělech, ani nejste uvězněni ve svých domech a polích. Nejasný a mlhavý je začátek všech věcí, ale nikoli jejich konec a já bych byl rád, abyste na mne vzpomínali jako na začátek.

    Rád bych, abyste si, až na mne budete vzpomínat pamatovali, že to, co se ve vás zdá být slabé a zmatené, je ve vás tím nejsilnějším a nejodhodlanějším.

    Není to váš dech, jenž pozvedl a posílil složení vašich kostí?

    A není to sen, na který se nikdo z vás nepamatuje, že se vám kdy zdává, jenž vystavěl vaše město a zkrášlil vše, co v něm je?

    Stačí jen spatřit příliv vašeho dechu a pak už není třeba vidět nic jiného.

    A když se vám podaří zaslechnout šeptání snu, pak už není nutné slyšet žádný jiný zvuk.
    Vy však zatím ještě nevidíte, ani neslyšíte a to je dobře. Závoj, jenž vám zahaluje oči, bude pozvednut rukama, které ho utkaly a hlína, ucpávající vaše uši, bude uvolněna prsty, které ji uhnětly.

    A vy uvidíte a uslyšíte.

    Přesto přitom nebudete naříkat, že jste poznali slepotu a hluchotu. Neboť toho dne poznáte skrytý účel všech věcí a budete žehnat temnotě stejně jako žehnáte světlu.

    Mějte se dobře, lidé z Orfalu. Tento den skončil. Uzavírá se jako leknín, čekající na svůj další den. Uchováme si to, co nám tu bylo dáno. A pokud to nestačí, pak se musíme sejít znovu a znovu musíme napřáhnout ruce k dávajícímu.

    Už jen chvilku a má touha bude polykat prach a pěnu pro další tělo. Už jen chvíli, okamžik spočinutí ve větru a další žena mne zrodí.

    Loučím se s vámi i s mládím, které jsem s vámi strávil. Bylo to teprve včera, kdy jsme se spolu setkali ve snu. Zpívali jste mi v mém osamění a já z vaší touhy vystavěl věž na obloze. Ale teď je spánek pryč a náš společný sen skončil a i úsvit již pominul.

    Nastala pro nás doba polední a stav polobdění nás vrátil do plného dne a my se musíme rozejít..

    Jestliže se v soumraku paměti znovu setkáme, budeme spolu opět rozmlouvat a vy mi zazpíváte hlubší píseň. A jestliže se naše ruce znovu v dalším snu setkají, vystavíme spolu další věž na obloze.

    Tak pravil Prorok a dal znamení námořníkům, aby vypluli východním směrem.

    Mezi lidmi zazněl pláč, jako kdyby vycházel z jediného srdce a stoupal soumrakem a nesl se přes moře jako hlasité fanfáry.

    Jen Almitra hleděla tiše za lodí, dokud se nerozplynula v mlhavé dáli. Když se ostatní rozešli, stála sama dál u přístavní hráze a vzpomínala v srdci na ta slova: „Už jen chvíli, okamžik spočinutí ve větru a další žena mne zrodí“.

    Dnešní úplněk věnuji Viktorovi, mému drahému manželi.

    Máša Růžičková