v 17:56 hodin letního času, na 18°01´ Blíženců
Tomuto stupni Blíženců přísluší sabiánský symbol „Mladá horká hlava se mění v hlavu zralého myslitele“, s podvysvětlením „Transformace fyzické vitality v sílu, budující pojmy a intelektuální formulace, jimiž je možno přenášet znalosti“.
Klíčové slovo: Mentální metamorfóza
V Mayském orákulu je dnešním symbolem MULUC (čteno mú lúk) – probuzená pozornost, vesmírná komunikace, rozpomenutí na sebe.
Společné akce týmu Uran a Pluto mají svůj počátek v loňském roce a budou pokračovat až do roku 2015, kdy se v poslední, sedmé kvadratuře střetnou naposledy. Jejich aktivity jsou naprosto nevypočitatelné a přicházejí bez předchozího varování neočekávaně jako blesk z čistého nebe.
25. května, v posledním úplňku (+ zatmění Luny ve Střelci) se ukázalo, že nám společně důkladně zatopí prostřednictvím Neptuna, který je neomezenému rozlévání z břehů vodních ploch a emotivních projevů vždy nakloněn.
Podle Václava Cílka si budeme muset v budoucnu zvykat na dramata ještě většího kalibru.
V dnešním novoluní v Blížencích bychom se mohli zamýšlet nad tím, kde se stala chyba. Hlavní role byla dnes totiž přidělena Chirónovi, zraněnému lékaři a léčiteli. Chirón zobrazuje primární zranění, jež si každý z nás nese životem a srovnává se s ním svým způsobem, na základě toho, jaké reakce jsme ve svém prostředí a okolí pochytili a přejali za své.
V této souvislosti mi dovolte uvést pasáž z kouzelné knížky „Najděte si svého marťana“ od PhDr. Marka Hermana.
Kapitola se jmenuje „Vychovejte si doma medvídka Pú“:
hra „ruleta na náměstí“:
Dítě hlavně pozoruje, co děláme, když se nám nedaří, a kdy potřebujeme vyřešit nějaký problém. Pozorováním a napodobováním se od nás učí vzorce a návody,jak řešit různé konkrétní situace. Co je to ta ruleta? Představme si kruhové náměstí, po jehož obvodu je postaveno 24 domů a 5 dětí, které čekají na své narození. Ruleta se roztočí a padnou čísla: 3, 6, 11, 17 a 24.
Počítač oznámí: dítě č. 1 je umístěno do domu 3, č. 2 do domu 6, č. 3 do domu 11, atd.
O deset let později se už každé dítě naučilo, jakým způsobem bude reagovat.
Dítě z domu 3: když začne být život těžký, v této rodině se cítíme rozzlobeni.
Dítě z domu 6: ……..cítíme to jako další nespravedlnost.
Dítě z domu 11: …….cítíme se provinile a ustrašeně.
Dítě z domu 17:……….cítíme se jako neschopní pitomci a jdeme se napít.
Dítě z domu 24: když začne být život těžký, snažíme se držet pohromadě a vymyslet, jak z toho ven.
Je jasné, že děti z domů 3, 6, 11 a 17 budou pravděpodobně ve svém životě zpravidla prohrávat, zatímco dítě z domu 24 bude často vítězem. Děti jsou tak svými rodiči programovány v přístupu k životním situacím a k problémům, které život neustále předkládá. Přitom je zajímavé, jak si každý svoji reakci bráníme jako tu nejpřirozenější, zatímco přirozená není vlastně vůbec žádná, protože o každé z nich bylo rozhodnuto již v raném dětství.
Podle Erica Berne, autora transakční analýzy (viz kniha Já jsem ok, ty jsi ok) si později v životě sbíráme co nejvyšší počet žetonů kvůli tomu, abychom si stále potvrzovali vzorec chování, na který jsme byli naprogramováni a na který jsme tím pádem navyklí. Člověk tak vyhledává lidi a situace, které mu umožní, aby se tak skutečně cítil.
Pokud takovou odezvu od svého okolí nedostává, lidi kolem sebe k tomu dokonce vyprovokuje nebo donutí (nutno podotknout, že zcela nevědomě), takže nakonec se kýženého žetonu přece jenom dočká a bude s potěšením mluvit o svých obavách, strachu, vině, případně o bezpočtu nemocí či celé řadě operací – tak bude pravděpodobně mluvit zase člověk, který sbírá žetony „litujte mě, protože jsem nemocný“.
Nejraději bych knížku přepsala celou, ale zatím je stále k mání, tak neváhejte, dozvíte se, jak se dobrat opaku scénářového chování, pokud nám nevyhovuje a nepřináší ani mnoho radosti, ani spokojenosti.
Pěkné dny přeje Máša Růžičková
10 června, 2013 at 09:40
Zajímavý.. hm.. Děkuji Maša! Lu