Pět nejčastěji vytoužených
životních postojů, možností a přání.
Během své mnohaleté praxe je shromáždila ve své proslulé knize, přeložené do řady světových jazyků Australanka Bronnie Ware, spisovatelka, autorka textů písní a několik let i pečovatelka o umírající. Podle reakcí a ohlasů spočívá úspěch tohoto díla v tom, že zbavuje lidi strachu a obav být sám sebou, být si vědom svého výběru a volby a necítit za to vinu či hanbu.
Bronnie trávila s umírajícími posledních několik měsíců jejich života v jejich domácím prostředí.
Když s nimi začala hovořit o tom, čeho nejvíc litují, co se jim nepodařilo během života uskutečnit, stále se opakovalo pět základních témat:
- Přál bych si, abych byl býval měl odvahu žít svůj opravdový život a ne takový, který se ode mě očekával.
V tomto bodě byla projevovaná lítost absolutně nejčastěji. Když si lidé uvědomují, že jejich život spěje ku konci a ohlédnou se zpátky, není těžké spatřit, kolik snů zůstalo nesplněných. Většina lidí si nenaplnila své touhy ani z poloviny a umírala s vědomím, že se tak stalo podle toho, pro co se buď rozhodli nebo nerozhodli. Je důležité pokusit se uskutečnit během svého života alespoň určitý díl svých snů, dokud je člověk zdravý. Zdraví představuje svobodu, kterou si lidé neuvědomují do chvíle, kdy o něj přicházejí.
- Přál bych si, abych nepracoval tak tvrdě.
Téměř všichni muži, se kterými Bronnie hovořila, hluboce litovali toho, že kvůli dřině v práci přišli o kus dětství svých dětí a společnost svých partnerek. Litovaly toho i ženy, nicméně patřily přece jenom ke starší generaci, která nebyla tolik vytížená v práci jako je tomu dnes.
- Přál bych si, abych byl býval měl odvahu vyjádřit to, co cítím.
Mnoho lidí potlačuje své city z různých důvodů, třeba proto, aby se nedostali do konfliktu. Výsledkem je, že se usadí v průměrné existenci a nikdy si nedovolí být tím, kým v hloubce své duše opravdu jsou. Mnoho lidí si tak postupně nevědomky vytváří nemoce, které mají své kořeny v zahořklosti a nespokojenosti.
- Přál bych si, abych nebyl býval přišel o kontakt se svými přáteli.
Lidé si často až do svých posledních dnů neuvědomují, co znamená mnohaleté přátelství, které se mnohdy s lety bezděky vytrácí, protože člověk je příliš zaujat svým vlastním životem, rodinou, prací. Spousta umírajících projevila hlubokou lítost nad tím, že se dostatečně nevěnovali péči o přátelské vazby a každý z nich právě ve chvílích odcházení své přátele velice postrádal.
- Přál bych si, abych si byl býval dovolil být šťastnější.
Většina umírajících si až do konce neuvědomovala, že software štěstí si lidé vybírají sami a že zůstali zamrzlí v nějakém starém vzorci chování nebo zvyklostí. Kvůli strachu ze změny, aby si nezadali, předstírali, že jsou spokojeni a přitom tomu bylo často naopak.
Život je volba. Je to VÁŠ život. Vybírejte vědomě, čestně a moudře. Volte radost, začněte v novém provedení, v novém kostýmu, ve své autentické roli.
Je to vlastně docela jednoduché.
- Zastavte se na chvilku, ale opravdu.
- Nadechněte se a vydechněte, pociťte závan dechu na tvářích, pociťte uzemnění v chodidlech.
- Nechte myšlenky, které se vám noří v hlavě přicházet a odcházet jako hejno ptáků, které vám letí nad hlavou a odlétá někam do dáli.
- Důvěřujte svému srdci, naslouchejte mu a dovolte, aby jeho teplo prostupovalo vás a lidi kolem vás skrz naskrz.
- Zůstaňte zcela položeni do této reálné chvíle a následující okamžik se postará sám o pokračování.
Milí přátelé a příznivci, děkuji vám za pozornost, již věnujete Astroinspiraci a přeji vám, ať nečekáte na své poslední dny a ať hned s Novým Rokem začnete pozorovat svět novýma očima, naslouchat novýma ušima, ať otevřete svá srdce novým možnostem a berete život jako jedno velké dobrodružství či zajímavou hru. Jak na Nový rok, tak po celý rok.
Hodně zajímavých zážitků na vašich cestách vám přeje Máša Růžičková
Budu se na vás těšit nejen tady, ale i na jarních planetárních konstelacích.
Bližší informace najdete již brzy zde.
Recent Comments