v 10:53 letního času, na 9°13´ Raka
Tomuto stupni Raka přísluší sabiánský symbol „Velký diamant v prvních fázích broušení“, s podtextem „Horlivé zdokonalování je v zájmu celistvé manifestace ideálu“.
V Mayském orákulu je dnešním symbolem IMIX (čteno imíš) – červený drak, ze všech dvaceti symbolů první v pořadí. Je to primární vědomí, základní instinkt k přežití, Velká matka, božská výživa a podpora.
Dnešní horoskop pokračuje v napěťovém modu podobně jako tomu bylo při nedávných fázích Luny a v letním slunovratu. Tlaky a vnitřní přepětí je dnes vyhroceno. Jelikož každé novoluní představuje úvodní vstup do dalšího čtrnáctidenního období, jsou vnější i vnitřní nároky silným aktuálním tématem.
I nadále, tak jako minule, se pohybujeme v dokonalém čtverci a stále, tak jako vždy, máme na výběr se buď vrhnout do jednoho ze čtyř vrcholů čtverce anebo rozptýlit svoji pozornost do všech zorných úhlů a s odstupem nahlédnout situaci jako celek.
Na čtvercové tabuli, která je před námi prostřena, se nabízí ochutnávka moci či bezmoci (Pluto), přijetí spolehlivosti či zbavení svéprávnosti ( Saturn), vlastní a jediné pravdy či pravdy z druhé strany (Mars s Plutem), využití svých schopností v obecný prospěch či jejich zneužití pro svůj profit (Pluto), jednání v opravdovosti nebo ve vypočítavosti (Lilith).
A tak dále, a tak podobně, další protiklady si můžete aktuálně doplnit na základě svých momentálních zkušeností, jelikož všechny, které vás zrovna napadnou, sem právě teď patří.
V souvislosti s tím, co se právě děje ve vesmíru mi neodbytně přichází na mysl moje nedávná osobní zkušenost. Před pár dny jsem čekala v Praze na stanici tramvaje na svoji osmnáctku. V klidu vstoupím a hledám očima místo, kde bych se mohla posadit a otevřít knížku, protože tramvaj se jevila prázdná. Když jsem však zvedla oči nahoru, myslela jsem v první chvíli, že jsem ve špatné tramvaji nebo že jsem v jiné zemi.
Nikdo sice zrovna nestál, nicméně všechna sedadla do posledního byla obsazena sedícími urostlými mladíky, zjevně asijského původu. Všichni byli oděni v tmavočervená mnišská roucha s pravým ramenem odhaleným, zrovna jako dalajláma. Ale nikdo z nich se jako dalajláma gentlemansky nechoval, ani náznakem se nepousmál, nepovytáhl malinko koutek úst nahoru, žádná šibalská očka, nic. Jen tvrdé, ostré pohledy.
Vůbec mi to nešlo dohromady a nechápala jsem, kam se poděla příznačná vlídnost a laskavost buddhistických mnichů. Až teprve poté, co jsem u cíle své cesty vypadla jako v anestézii z tramvaje, jsem si dala dohromady, že tito mladí muži nebyli žádní tibetští mniši, ale skupina čínských mnichů (?), kteří vystupovali se svým úžasným číslem na festivalu Tanec Praha.
Trochu jsem si je progooglovala a našla jsem o nich dost zajímavý článek na www.velkaepocha.sk , který mi celou situaci objasnil. Během té krátké cesty jsem stačila za jízdy ve stoje ochutnat všechny pokrmy dnešního bohatého menu.
Přeji vám, ať se vám daří dostat se z jednoho protipólu na tu příjemnější stranu. K tomu je však nejprve zapotřebí zkusit i to místo naproti, protože jinak nemá člověk srovnání.
Dnešním dnem letní zatemňovací seriál končí a my se opět vrháme zpět do běžné rutiny pravidelných novů a úplňků, takže příště na shledanou za úplňku 15. července.
Pěkné léto přeje Máša Růžičková
