Jak se neodvratně blíží konec roku, přicházejí mnohým z nás na mysl rozličná předsevzetí, čeho všeho bychom rádi v příštím roce dosáhli, v čem bychom rádi změnili svůj život, postavu, zdraví, vztahy, kde bychom rádi ubrali a kde naopak přidali.
Před námi leží ještě zatím zavřená, nepopsaná kniha „2011“, kam už za pár dní zaznamenáme první slova, věty. Přitom pomalu zavíráme poslední stránku hustě popsané knihy proběhlého roku, se stránkami vzpomínek a fotografií, událostí, situací, setkávání a pocitů, jež to všechno provázely.
Možná se ještě odněkud zpovzdálí ozve povědomá melodie nebo známý hlas, vytanou scény z filmu. Prožitky roku 2010 se automaticky stávají pevným základem pro scénář další řady seriálu. Získané cenné zkušenosti, zážitky, vjemy a pocity jsou v nás bezpečně zálohovány, přestože jsme se snažili, aby některé z nich skončily v koši.
Máme určitou představu, o čem bychom si za rok rádi v knize s nadpisem „2011“ četli, co bychom si přáli na plasmě sledovat. Nejspíš samé pěkné věci – o krásné dovolené v exotických krajích, o úspěšném výstupu na osmitisícovku, o dokonalém harmonickém vztahu, o založení šťastné rodiny, o spokojeném stáří, a hlavně jak jsme byli všichni šťastni a zdrávi.
Představme si filmový trhák s dějem, v němž není zápletka, kde chybí klíčová dramatická událost, od níž by se odvíjelo rozuzlení. Příběh bez sledu děje a událostí, jež jsou nitkami jeho osnovy.
Hlavní hrdina/hrdinka by proplouvala dějem úspěšně v práci, všechno by řešila cool a s happy face. Při návratu domů by se jí vrhly do náruče spokojené děti a šťastný manžel a jejich život by tak plynul den po dni.
Kde není gradace, není ani vyvrcholení, a tak nakonec jakýpak happy end, když celý příběh je jedna dlouhá a fádní happy story? Těžko vůbec v tomto případě hovořit o hrdinské postavě, když dotyčná nemusela o nic usilovat, neměla šanci se s něčím potýkat (dnes málo frekventovaný krásný český výraz).
Skutečný život není takový, naštěstí se neustále setkáváme s výzvami, svízelnými situacemi, kdy máme šanci si otestovat, jak jsme vlastně na tom, do čeho jsme ochotni se pustit, do čeho investovat, co nám stojí za tu námahu a o co ani pohledem nezavadíme.
Prostředky, které vesmír a ti tam nahoře volí jsou rozličné, jsou tam věru nápadití, že by jeden nevěřil. Často musí dojít i k tělesnému diskomfortu, aby si člověk všiml, že se odchýlil od osnovy a esenciálních témat svého příběhu. Esenci chápejme jako ingredienci do směsi, bez níž hotový výtvor nemá tu požadovanou chuť a kvalitu.
U příležitosti vstupu do nového roku si dovolím uvést několik doporučení.
1. Je dobré mít záměry, cíle a vize do budoucna. Počítejme s tím, že varianty a odchylky od střelky kompasu jsou přípustné s plus mínus …x… tolerancí (hodnotu x doplňte podle svých osobních ambic).
2. Bodu prvnímu je podle Hlavy XXII. nadřazen bod druhý. Je to vědomí, že jsem na cestě on the road odněkud někam, a že jsem tam správně. Někdy se může zdát, že náš původní záměr se ztrácí v nedohlednu nebo že se od něho vzdalujeme, to když nám je opravdu ouvej.
Ale nezoufejte, kdyby vám to chtěl někdo namluvit, nevěřte tomu, jdete správně, akorát jste objevili jinou pěšinku, která vás časem, byť trochu oklikou zavede na vaši původní trasu. Místo, kde se obě cesty stýkají, se jmenuje „aha efekt“.
3. Už jen fakt, že jste na cestě je velkým vítězstvím. Žádné konkrétní cíle ani předsevzetí nejsou tak důležité jako zůstat na cestě, pokračovat dál a neohlížet se zpátky, jako tomu bývá v pohádkách na cestě za osvobozením prince/princezny ze spárů zlého draka.
Tímto postupem si ušetříte zklamání z nedosaženého cíle, pocity selhání a neúspěchu, deprese z vlastní neschopnosti a další mindráky, které vám svalí kládu přes cestu před vámi.
4. Vyměňte cíle snažení a konkrétní hodnotná předsevzetí pro další rok za dobrodružné putování po své cestě, od značky ke značce, pěkně step by step. Ušetříte si výdaje za akce, nabízené podnikavými firmami na výrobu umělohmotných instantních zážitků.
5. Do pětice všeho dobrého – zkuste se učit procítit vděk za každý nový zážitek, setkání, za radost i bolest, za zdraví i nemoc, za světlo i tmu, za den i noc, léto i zimu. A to každý z následujících 365 dnů.
Přeji vám šťastnou cestu a příjemnou zábavu.
Máša Růžičková, vaše spolucestující,
s hlubokým vděkem za vaši práci a stálou přízeň
