Astroinspirace

Žijeme v přesvědčení, že známe skutečnou objektivní realitu, ale zaměňujeme ji za své osobní, subjektivní vnímání, které odráží prožívání prostřednictvím našich smyslů. Každý máme své filtry, přes které vnímáme realitu a konkrétní situace. Filtry jsme si vybudovali už v ranném dětství jako osvědčené mechanismy, jež nám usnadňovaly život nebo pro nás vytvářely určitou ochranu před vnějším ohrožením.

Pro někoho je rozhodující, co na vlastní oči viděl, jaký film mu běžel před očima, pro druhého je nejdůležitější, co v dané situaci slyšel, zaslechl, jaké věty, slova, byla vyřčena, jaká hudba hrála. Pro dalšího člověka je podstatné, jak se v určité situaci cítil, jestli mu bylo tehdy horko nebo jestli ho brněly nohy nebo ho probodával mrazivý chlad. Takže to, co nás omezuje nebo posiluje není realita, ale naše osobní mapa reality.

Způsob, jakým se stavíme k životu a k životním situacím kolem nás je odvozen od naší neurolinguistické mapy. Nlp vypovídá o tom, jaký je vztah mezi naší myslí (neuro), řečí (linguo) a jak jejich spojení ovlivňuje naše tělo a chování (naprogramování).

Zkusme si vybavit určitý příjemný zážitek, západ slunce u moře, pohled z vrcholku hor do krajiny kolem, intimní chvilku s blízkým člověkem. Často nám automaticky naskočí vůně, hudba, zvuky, které tu situaci provázely. Máme tu zkušenost, že hudba, která „tehdy“ hrála, s námi trhne kdykoli ji někde někdy  zaslechneme. Na druhou stranu si dobře pamatujeme místa, kde jsme byli vystaveni stavu ohrožení nebo traumatickému zážitku, a vyhýbáme se jim, jak jen to jde. Vstoupit do nemocnice, kde nám zemřel někdo blízký, je někdy zhola nemožné, protože naše tělo vysílá poplašné signály už jen při tom pomyšlení.

Naše staré mapy, zaběhané reakce, zvyky jsou osvědčené a prověřené proto, že jsme s nimi už dlouho v kontaktu nebo proto, že jsme se zatím jinými cestami nevydali, možná ze strachu z neznáma, z toho, co všechno nás tam může potkat. Starou mapu nemusíme házet do koše. I v ní jsou pěkná místa, zdroje a možnosti, jsou však ukryty pod nánosem a tíhou nelehkých zkušeností. Je možné dostat se do těch pěkných míst, ke svým skrytým zdrojům, a objevit v nich své ukryté bohatství, svůj diamant.

V první fázi hledače drahých kamenů je potřeba najít naleziště, pak objevit kámen, a nakonec jej očistit od obalu, v němž je uložen. Čeká tam bezpečně na nás, a je jen otázkou času, kdy se nám podaří se k němu dostat. Někdo dříve, a někdo později, a někdo třeba vůbec. Záleží na každém z nás, do jaké míry si dovolí se touto cestou sama k sobě, ke své pravé identitě vydat .

Naše mysl a naše tělo jsou zapojeny do jednoho společného systému. Cokoli se odehrává v mysli, probíhá i v těle a naopak. Podobné společné systémy existují i na dalších úrovních, například mezi námi lidmi a naším  životním prostředím. Naše těla, naše společnosti i náš vesmír tvoří celé soustavy systémů a podsystémů, které se vzájemně ovlivňují a vyvolávají reakce a protireakce.

Žijeme ve světě našeho vlastního svobodného výběru. Cílem práce s NLP je rozšířit a obohatit svoji původní mapu o co největší počet možností výběru a nových perspektiv. Jak někdo nedávno někde uvedl, držíme v ruce ovladač, a je na nás, jestli ho přenecháme někomu jinému nebo jestli si zvolíme program, který se nám líbí.

ve 22:02 hodin letního času, na 21°50´ Berana

Tomuto  stupni přísluší sabiánský symbol „Brána do zahrady splnění všech přání“, s podvysvětlením – Hojnost, vytvořená lidskou soudržností a součinností.

V Mayském orákulu je dnešním symbolem Chuen – hra, kouzlo, iluze, spontánnost, dítě v nás.

V den úplňku, kdy proti sobě stojí Slunce a Luna, máme možnost pohlédnout na svou odvrácenou stranu, tam, kde naše oko nerado spočívá. Za tím účelem si pořizujeme partnery a lidi v nejtěsnější blízkosti, kteří nám prokazují tu službu, že nám výtečně poslouží jako náš odraz v zrcadle.

Dokonce i nevěřící Tomášové se mohou obrátit na vědecké podklady k této teorii. Neurologové si totiž všimli, že neurony v premotorické kůře našeho mozku reagují na činnost neuronů v mozku člověka, s kterým se dostaneme do styku. Reakce je zprostředkována smyslovými orgány, zrakem nebo sluchem. Reagující neurony, které nám tímto způsobem umožňují se vcítit a podílet na mozkové činnosti druhého, kopírovat ji, byly nazvány „zrcadlové neurony“.

Luna v Beranu teď zrcadlí místa, kde jsme se rozpustili v roli „všude první jedničky“. Přes osvětlení Sluncem z protějších Vah jsme nyní postaveni tváří v tvář skutečnosti, že nemůžeme mít všechno, a že si nemůžeme dále dovolit uspokojovat své touhy, aniž by nás to něco nestálo.  Kde jsme se globálně zaměřovali v rámci filozofie „More and more“ na „já“, pociťujeme nyní propastný nedostatek v „my“. Luna v Beranu znázorňuje dnes temno z přílišného důrazu na já a moje. V protějších Vahách s rostoucím vědomím toho, čeho jsme jako lidská společnost dosáhli vychýlením misek v právu a zákonech, ve finančním hospodaření, v ekonomice a politice.

Vahám se přisuzuje touha po ideálním, nekonfliktním řešení. Beran jeví o tyto zásady setrvalý nezájem (nutno podotknout, že se jedná o obecnou charakteristiku těchto znamení.) Jejich společným tématem je vnímat sebe sama skrze druhé. Ostatně to za nás dělají naše neurony. Zkusme se dívat na druhého člověka, doma, na ulici, v MHD, v televizi, a zaměřit se na to, co nás na něm tolik dráždí, ještě dřív než vůbec otevře pusu. Kdo je tím druhým, kdo se to na nás dívá ze zrcadla ve znamení Vah. A můžeme jít ještě dál, a hledat, jaký je to náš osobní rys, vlastnost, který se na něm odráží, a který odmítáme přijmout za vlastní, takže se s ním dnes a denně musíme potýkat v odměřených tvářích v ranním metru a v arogantních názorech politiků, hřímajících z obrazovky. Jaký obraz do zrcadla pošleme, takový se k nám vrátí zpět.

Začneme – li se dívat na sebe a svět kolem nás přes zrcadla, která odrážejí náš obličej, tělo a celého člověka, zjistíme, že toltécké „Ty jsi moje já“ a Jungovo “Kdo se dívá ven, ten sní, a kdo dovnitř, ten se probouzí“ mají něco do sebe.

Z hvězdných sfér se ozývá důležité upozornění na Plutovy závěrečné čistky ve znamení Střelce. Od 27. listopadu bude Pluto již nezvratně po dalších patnáct let působit ve znamení Kozoroha, kde se bude starat o ekonomické hospodaření se zdroji naší matky Země. Co se týká zpětného/retrográdního pohybu planety Merkur, od zítřka už jde zase po své trati vpřed. V následujících dnech už se snad nebudou tolik hroutit počítače a další technika, ani nezůstaneme někde viset v totální dopravní zácpě. Ačkoli v Praze je snad ten Mekur retrográdní průběžně celý rok…

Krásné podzimní dny vám přeje Máša Růžičková