Dnes ráno, když jsem vyrazila venčit po nočním běsnění rachejtlí našeho psa, jsem nepotkala ani živáčka a viděla jsem jen jediné auto, žlutého taxika. Po chvíli jsem začala proti sobě v dálce rozeznávat jakousi vratkou drobnou postavu s kabelkou na rameni, která očividně z okruhu místních pejskařů nebyla.
Když jsme k sobě přišly blíž, zastavila mne a oslovila: Prosím vás. Už jsem měla na rtech repliku, že s sebou žádné peníze nemám, ale ona drobná ženská bytost pokračovala:“…prosím vás, já jsem se ztratila. Ukážete mi cestu? A já na to: a kam byste ráda? A ona: no, někam k lidem. Směr jsem jí tedy ukázala a ona se tam s úlevou spokojena vydala.
A to je celé.
Dříve se říkávalo, že koho potkáte na Nový rok jako prvního, ten dá celému vašemu dalšímu roku tu chuť, šmak, energii, kterou z něho budete vnímat. Nerada bych potkala zamračeného dědka nebo upovídanou paní či rodiče s ubrečeným miminkem v kočárku.
Dnešní setkání však bylo v tomto směru skvělé. Když budu chtít, vždycky najdu směr k lidem nebo oni ke mně. A o co jiného v životě člověk stojí než být v kontaktu s někým, něčím, velkým, malým, starým, mladým, hlavně, že ta bytost naproti vyzařuje určitou míru vnitřní i vnější laskavosti. Podle zákona zrcadlení to vypovídá i něco o vašem nastavení vůči světu.
Mějte se v roce 2019 krásně jak s ostatními, tak i při pohledu do zrcadla.
Máša Růžičková
