v 7:17 středoevropského času na 10°15´ Lva
Sabiánský symbol pro tento stupeň zvěrokruhu zní „Děti se houpou na houpačce, zavěšené na větvi velkého starého dubu“, s podtextem „Moc tradice, ochraňující počátky individuálního sebevyjádření“.
V Mayském orákulu je dnes v kalendáři Kan (čteno stejně) – první výhonky, klíčení bytostného já, inspirace, iniciace.
Ano, dnes tu máme opět horoskop ve tvaru houpačky. Její princip oddělení dvou protichůdných částí je ještě podtržen celkovým charakterem dnešní události. Je přirozené, že v úplňku stojí na jedné straně Slunce, nyní ve Vodnáři a proti němu Luna v protilehlém znamení Lva. Aby toho nebylo dost, stojí vedle Slunce navíc také Venuše s Lilith a vedle Luny Mars. (Dnes je také mimořádná příležitost vidět na obloze Mars vedle Měsíce).
Proti sobě stojí mužská a ženská kvalita, avšak poněkud neuspořádaně. Slunce se s Lilith moc nepohodne a příliš neakceptuje ani Venuši, pokud hrozí, že by přehlušila jeho lesk a slávu. Na druhé straně není ani Luna kamarádkou Marta. Luna pečuje o druhé a Mars je bojovník, každý pracuje v odlišné sféře a jejich zájmy se poněkud tříští.
Tento dynamický obraz je vykreslen v atmosféře celosvětového rozporu ve vývoji. Máme – li pokračovat dál jako dřív a nebo se uchýlit k radikálnímu řešení absolutní změny hodnot (Saturn a Pluto).
Ze svých životů známe tu rozpolcenost, ty situace, kdy se nabízejí dvě cesty, dvě možnosti a my váháme, kterou z nich si vybrat. Jestli jít do kina nebo zůstat sedět doma, jestli jít do Mekáče nebo si dát párek v rohlíku, jestli jet tramvají nebo metrem, jestli zůstat v partnerství nebo se rozejít, jestli smysluplně promluvit nebo mlčet. Často si pak vyčítáme, že kdybychom se bývali rozhodli pro to druhé, že bychom na tom dnes byli bývali líp.
Ty situace se už nikdy nezopakují, alespoň ne za takových podmínek jako tomu bylo tehdy. Jak praví moudrost, do stejné řeky podruhé nevstoupíš. Příště už jsme v každém případě obohaceni minulou zkušeností, víme, jaké ovoce přineslo naše rozhodnutí.
Moudrý Hérakleitos kdysi řekl: „Do téže řeky dvakrát vstupujeme i nevstupujeme.“ Řeka stejného jména jako příměr toku našeho života a místo vkročení jako vzniklá situace a odlišné podmínky.
Jedna z možností, jak pracovat s působením dnešních protikladů je začít se učit spojovat se svým vnitřním zdrojem, naladit se na frekvenci svého vnitřního rádce, prolnout se se svým centrem. Každý ho v těle můžeme vnímat. Je to místo, kde jsme v harmonii, kde netrpíme žádnými rozpory ani pochybami.
Otvírá se před námi prostor hlubokého vnitřního ticha a klidu uvnitř i kolem sebe. Můžeme se rozhodnout chvíli tam spočinout a natankovat plnou nádrž energie k cestě obecně uznávanou realitou každodenního života.
Máša Růžičková
